Stellaria media (L.) VILL.
|
Ptačinec prostřední
|
|
Vědecká synonyma:
|
Alsinula media (L.) DOSTÁL
|
|
Česká synonyma:
|
Ptačinec žabinec
|
|
|
|
|
Anglický název:
|
Common chickweed
|
|
Slovenský název:
|
Hviezdica prostredná
|
|
Německý název:
|
Vogel-Sternmiere,
Vogelmiere
|
|
Kód Bayer (EWRS):
|
STEME
|
|
Čeleď:
|
Caryophyllaceae / Hvozdíkovité
|
|
Botanický popis:
|
Jednoletý, sytě zelený, křehký plevelný druh, s mělčeji kořenícím, jemným kořenovým systémem. Lodyhy jsou (5 -) 10 – 30 (- 40) cm vysoké, vystoupavé nebo poléhavé, často bohatě větvené, v uzlinách často kořenující, lysé s 1 (- 2) podélnými řadami chlupů. Lodyžní listy vstřícné, vejčité až široce vejčité, špičaté, dolní dlouze řapíkaté, horní přisedlé, zpravidla zřetelně větší. Květy jsou drobné, pravidelné, pětičetné, oboupohlavné a vyrůstají jednotlivě nebo v řídkých vidlanech v paždí listů; jsou na dlouhých stopkách, podobně jako lodyha jednostranně chlupatých. Korunní lístky jsou bílé, dvoudílné, kališní lístky jsou vejčitě kopinaté, tupě špičaté, roztroušeně až hustě žláznatě chlupaté, s blanitým bělavým okrajem nejširším v horní části a zabírajícím přibližně 1/3 jejich šířky. Plodem je vícesemenná tobolka, po uzrání pukající. Semena jsou široce ledvinovitá, zploštělá, 0,9 –1,3 mm široká, rezavě hnědá až tmavě hnědá, pokrytá řadami bradavčitých, hvězdnicovitých výrůstků.
|
|
Reprodukce a šíření:
|
Rozmnožuje se generativně, případně ve vhodných podmínkách kořenujícími lodyhami. Kvetení probíhá během celého roku i v období mírné zimy. Rostliny mají velice krátkou vegetační dobu (asi 40 dní), v roce může mít 2 – 3 generace. Na jedné rostlině se vytváří 10 000 – 20 000 semen, která postupně vysemeňují. Mají nepravidelnou klíčivost a jejich vzcházivost z povrchu půdy i mělce podpovrchových vrstev je v podstatě nepřetržitá během celého roku. V půdě vydrží semena životná několik let. Půdní zásoba semen je stále doplňována vysemeňováním, ale i osivem, komposty, vodou a jinými způsoby.
|
|
Rozšíření a hospodářský význam:
|
Původně pravděpodobně eurasijský druh. Dnes vlivem činnosti člověka rozšířený v celém světě včetně arktické a antarktické oblasti. U nás je hojně rozšířen po celém území, na horách vázán na antropická stanoviště. Nejlépe se mu daří na úrodných, vlhčích, humózních a dusíkem bohatých půdách. Je vlhkomilný, nesnáší přesušení, a proto během letních měsíců často ustupuje. Roste v pařeništích, sklenících, na kompostech, na polích, v zahradách, sadech a parcích, na ruderálních stanovištích různých typů. Škodí ve všech plodinách, přestože je drobným plevelem, zejména tím, že je rozšířen hromadně a často tvoří souvislé pokryvy. Tím škodí i přezimujícím plodinám, zvláště víceletým pícninám, ozimé řepce aj. Zvláště nebezpečný je v pařeništích, sklenících a v zavlažovaných zeleninách, kde tvoří vzrůstné rostliny. Obecně patří mezi méně nebezpečné plevele. Náleží k našim nejrozšířenějším plevelným druhům. Poskytuje náhražkovou zelenou píci s vysokým obsahem vitamínu C. Pro obsah saponinu se nedoporučuje jeho zkrmování ve vysokých dávkách. Bez následků je přijímán pouze husami, slepicemi a prasaty. Na nechráněných půdách jeho husté porosty omezují vodní a větrnou erozi.
|
        
|
|
|