Linaria vulgaris MILL.
|
Lnice květel
|
|
Vědecká synonyma:
|
|
|
Česká synonyma:
|
|
|
|
|
|
Anglický název:
|
Common toadflax
|
|
Slovenský název:
|
Pyštek obyčajný
|
|
Německý název:
|
Gemeines Leinkraut
|
|
Kód Bayer (EWRS):
|
LINVU
|
|
Čeleď:
|
Scrophulariaceae / Krtičníkovité
|
|
Botanický popis:
|
Vytrvalý, výběžkatý plevelný druh, vytvářející v půdě bohatě větvený kořenový systém horizontálních a vertikálních výběžků, zasahujících až přes 100 cm hluboko. Lodyha přímá, bohatě olistěná, jednoduchá nebo větvená, lysá nebo v horní části žláznatě pýřitá, 20 – 50 (- 90) cm vysoká, ukončená hroznovitým květenstvím. Listy jsou střídavé, čárkovité až čárkovitě obkopinaté, 20 – 60 mm dlouhé, 1 – 5 mm široké. Ozdobné, oboupohlavné, souměrné, stopkaté květy vyrůstají v úžlabí listenů a tvoří hustý koncový hrozen. Kalich zpravidla žláznatě pýřitý, kališní cípy vejčité až kopinaté. Koruna světle nebo sytě žlutá, příčný val na spodním pysku zpravidla oranžový, ostruha tuhá, tupá, širší a delší než spodní pysk. Tobolky vejcovité až elipsoidní, 5 – 10 mm dlouhé, obsahují velký počet silně zploštělých, křídlatých semen, v obrysu nepravidelně okrouhlých, 2 – 3 mm v průměru. Na příčném řezu jsou semena úzce čočkovitá, lemovaná širokým, zpravidla zprohýbaným křídlatým lemem. Povrch semen je šedočerný až modročerný, slabě lesklý, pokrytý bradavkovitými výrůstky; lem je šedohnědý.
|
|
Reprodukce a šíření:
|
Rozmnožuje se generativním i vegetativním způsobem. Na neobdělávaných a chudších půdách se rozmnožuje převážně semeny, jež mohou být vlivem širokého křídlatého lemu přenášeny větrem i vodou. Rostlina kvete od července do října a na jedné rostlině dozrává až několik tisíc semen. Semena jsou již po uzrání dobře klíčivá a v ulehlé půdě si udržují klíčivost delší dobu. Klíčí velmi mělce v půdě. Na obdělávaných plochách převládá rozmnožování vegetativní částmi kořenových výběžků , jež jsou roznášeny nářadím, půdou, komposty aj.
|
|
Rozšíření a hospodářský význam:
|
Domácí je v Evropě a mírné Asii. Roste téměř na celém území ČR od nížin až do podhorských oblastí. Dává přednost lehčím, propustným, písčitým nebo štěrkovitým substrátům, na sušších, zpravidla osluněných nebo polozastíněných místech. Vyskytuje se na okrajích komunikací (meze u cest, silniční příkopy, železniční náspy), na zarůstajících deponiích zeminy a štěrku, v kamenolomech. Spíše ojediněle zapleveluje také pole, zahrady i vytrvalé kultury. Na polích zapleveluje všechny prořídlé jednoleté i víceleté plodiny, téměř výhradně pouze na okrajích pozemku. Patří mezi méně nebezpečné plevele. Rostliny se používají v lidovém lékařství.
|
    
|
|
|