Iva xanthiifolia NUTT.
|
Pouva řepňolistá
|
Vědecká synonyma:
|
|
Česká synonyma:
|
|
|
|
Anglický název:
|
Marsh-elder
|
Slovenský název:
|
Iva voškovníkovitá
|
Německý název:
|
Spitzklettenblättriges Schlagkraut
|
Kód Bayer (EWRS):
|
IVAXA
|
Čeleď:
|
Asteraceae / Hvězdnicovité
|
Botanický popis:
|
Jednoletá, šedozelená bylina. Lodyha přímá, jednoduchá nebo větvená, (50-) 80 – 200 (-220) cm vysoká, v dolní části lysá, nahoře drsně chlupatá. Listy dosti velké, dlouze řapíkaté, vstřícné, široce vejčité až srdčité, hrubě a nepravidelně nebo dvakrát zubaté, svrchu drsné, na rubu šedavé. Úbory četné, drobné, 2 – 4 mm v průměru, ve vrcholových nebo úžlabních bezlistenatých latách, přisedlé nebo krátce stopkaté, zelenavé. Zákrov polokulovitý, lůžko plevkaté. Všechny květy trubkovité, zelenavé, okrajové samičí, vnitřní květy morfologicky oboupohlavné, funkčně samčí. Nažky kapkovitého tvaru, šedohnědé až černé, 1,7 – 2,8 mm dlouhé, 1,1 – 1,9 mm široké, bez chmýru.
|
Reprodukce a šíření:
|
Rozmnožuje se pouze generativním způsobem. Rostliny kvetou od srpna do října, zrají od konce srpna nebo počátku září a vysemeňují pomalu až do jara. V optimálních ekologických podmínkách jedna rostlina může vyprodukovat až několik desítek tisíc klíčivých nažek (10 – 85 000 nažek). V České republice je však z klimatických příčin produkce fertilních nažek snížená – rostliny zde plodí nepravidelně a sterilita dosahuje na některých lokalitách a v některých vegetačních obdobích až 100%. Nažky mají po dozrání výrazné období dormance. Hromadné vzcházení je pozorováno od poloviny března do poloviny dubna. Klíčivost nažek není příliš dlouhodobá, při uložení v nevytápěné místnosti trvá zhruba 3 roky. Nažky jsou rozšiřovány větrem, vodou, činností člověka i endozoochorně.
|
Rozšíření a hospodářský význam:
|
Původní v USA, hlavně v suchých kontinentálních prérijních územích. Druhotně i jinde v Severní Americe, ve východní, střední a jihovýchodní Evropě, řidčeji v západní a severní Evropě, Asii a v Austrálii. V České republice se pouva začala rozšiřovat až po 2. světové válce, byla zavlečena hlavně s dováženým obilím, osivem, olejninami apod., a to jak přímo ze Severní Ameriky (labská cesta), tak z Ukrajiny (východní cesta) nebo z jihovýchodní Evropy (panonská cesta). Dnes se u nás vyskytuje většinou jen roztroušeně až vzácně v teplejších územích (Polabí, jižní a střední Morava). Roste na rumištích, navážkách, železničních a silničních náspech, nádražích, přístavištích, pustých místech a vzácně i na polích (hlavně okopaniny). Pouva preferuje vyšší stupeň kontinentality, proto naše populace nejsou tak vitální jako populace ve východní Evropě (Uhry, Ukrajina). Jedná o cizí expanzivní plevel s potenciálem škodlivosti v okopaninách kukuřičné a řepařské výrobní oblasti. Pouva byla pokusně pěstována jako olejnina (nažky) a mladé rostliny na siláž. Mléko krav, spásajících listy, však nepříjemně páchne. Vzhledem ke značné produkci pylu působí jako významný pylový alergen a přímý kontakt s rostlinou může u citlivých lidí vyvolat kožní zánět.
|
|
|