Odontites vernus (BELLARDI) DUM.
|
Zdravínek jarní
|
|
Vědecká synonyma:
|
Odontites ruber (BAUMG.) OPIZ
|
|
Česká synonyma:
|
Zdravínek červený
|
|
|
|
|
Anglický název:
|
Red bartsia
|
|
Slovenský název:
|
Zdravienok jarný
|
|
Německý název:
|
Roter Zahntrost,
Acker-Zahntrost
|
|
Kód Bayer (EWRS):
|
ODOVE
|
|
Čeleď:
|
Scrophulariaceae / Krtičníkovité
|
|
Botanický popis:
|
Jednoletý jarní nebo ozimý poloparazitický plevelný druh. Zakořeňuje v ornici jednoduchým kůlovým kořenem s bohatými postranními přísavnými kořínky (haustoria). Jimi zdravínek odčerpává vodu a vodní roztoky živin z cévních svazků kořenového systému hostitelské rostliny. Lodyhy přímé, asi 10 – 40 cm vysoké, krátce hustě přitiskle chlupaté, jednoduché až bohatě větvené. Listy vstřícné, přisedlé, kopinaté až úzce kopinaté, tupě zubaté. Květy krátce stopkaté, vstřícné, na jednu stranu lodyhy skloněné a tvořící tak jednostranné hroznovité květenství. Listeny listům podobné, často načervenalé, směrem vzhůru se zmenšující; mezi květenstvím a nejvyšším párem větví je 0 – 7 párů listenů s rudimenty květů (interkalární listeny). Kalich trubkovitý až zvonkovitý, 4cípý; koruna špinavě červená, chlupatá, dvoupyská, horní korunní pysk přilbovitý, dolní 3cípý. Plodem je dvoupouzdrá, přitiskle chlupatá, světle hnědá až hnědá, 7 – 9 mm dlouhá, elipsoidní tobolka, která je uzavřená ve vytrvalém, o něco kratším kalichu. Semena podlouhle vejčitá až podlouhle oválná, 1,4 – 2 mm dlouhá, světle hnědá až sytě hnědá, na povrchu je několik podélných žeber, mezi kterými jsou semena příčně rýhována.
Zdravínek jarní se u nás vyskytuje ve 2 subspeciích:
1. subsp. vernus (zdravínek jarní pravý) – lodyhy s (0-) 1 – 4 (-6) páry krátkých přímých, pod úhlem 20 – 45° odstávajících větví; listeny často delší než květy, koruna 9 – 10 mm dlouhá.
2. subsp. serotinus (zdravínek jarní pozdní) – lodyhy s (0-) 3 – 12 páry dlouhých, pod úhlem 50 – 80°odstávajících, obloukem vzpřímených větví; listeny obvykle kratší než květy, koruna 5 – 7 mm dlouhá.
|
|
Reprodukce a šíření:
|
Rozmnožuje se pouze generativně. Kvete od června až do podzimu (subsp. vernus zpravidla od června do července a subsp. serotinus od července do října) a na jedné rostlině dozrává až několik tisíc semen (až 11 000). V ozimech dozrálá semena většinou vypadají před sklizní plodiny. Semena jsou po uzrání méně klíčivá, lépe klíčí po promrznutí v půdě časně na jaře nebo na podzim z hloubky asi 2 cm. V půdě setrvávají klíčivá delší dobu. Existenčně se mohou uplatnit především ty klíční rostliny, které se krátce po vyklíčení dostanou do styku s hostitelskými rostlinami (nejčastěji obilninami a travinami). V laboratorních zkouškách bylo zjištěno, že bez hostitelské rostliny se vyvíjí do dospělosti 0 – 8 (-24) % rostlin, s vhodným hostitelem 73 – 100 %. Šíří se špatně vyčištěným osivem, vodou, větrem aj.
|
|
Rozšíření a hospodářský význam:
|
Rozšířen je především v Evropě a Asii. U nás se vyskytuje na většině území, od nížin až po horské oblasti. Subsp. vernus roste hlavně na polích (především ozimé obilniny), mladých úhorech; subsp. serotinus pak převážně na loukách, pastvinách, krátkostébelných sekaných a sešlapávaných trávníkách, březích vod, okrajích cest a podobných mírně ruderalizovaných výslunných stanovištích s rozvolněným porostem. Druh výrazně ustoupil z agrofytocenóz a na orné půdě se dnes vyskytuje výjimečně, jedná se málo významný plevelný druh.
|
         
|
|
|