Dipsacus fullonum L.
|
Štětka planá
|
|
Vědecká synonyma:
|
Dipsacus sylvestris HUDS.
|
|
Česká synonyma:
|
Štětka lesní
|
|
|
|
|
Anglický název:
|
Wild teasel
|
|
Slovenský název:
|
Štetka lesná
|
|
Německý název:
|
Wilde Karde
|
|
Kód Bayer (EWRS):
|
DIWSI
|
|
Čeleď:
|
Dipsacaceae / Štětkovité
|
|
Botanický popis:
|
Statná až mohutná dvouletá bylina s vřetenovitým kořenem a přízemní listovou růžicí za květu odumřelou. Lodyha přímá, 80 – 150 (- 200) cm vysoká, v horní části větvená, ostnitá, světle zelená. Listy přízemní růžice řapíkaté, s čepelí celistvou, obvejčitou, eliptickou až podlouhlou, na okraji nepravidelně (hrubě) vroubkovanou, vzácně celokrajnou. Lodyžní listy vstřícné, přisedlé, až 30 cm dlouhé, s čepelí celistvou, kopinatou až úzce obvejčitou, hrubě vroubkovanou, zubatou až pilovitou, někdy celokrajnou, na líci ± lysou, na rubu na hlavní žilce a u větších listů i na žilkách postranních ostnité, na okraji lysé nebo roztroušeně štětinatě chlupaté. Lodyžní listy jsou na bázi vzájemně srostlé a tvořící nádržku, v níž se zadržuje dešťová voda. Drobné oboupohlavné květy jsou hustě směstnány ve velké válcovité nebo vejcovité, 4 – 8 cm dlouhé koncové strbouly podepřené čárkovitými, ostnitými, nestejně dlouhými, obloukem vztyčenými zákrovními listeny. Lůžko je poseto až 25 mm dlouhými plevkami, jež jsou delší než květy a vynikají ze strboulu, na vrcholu jsou zúžené, s rovnou, ostrou brvitou špičkou. Koruna asi 13 mm dlouhá, světle fialová, zřídka bílá. Plodem jsou nažky podlouhlé, na průřezu 4hranné, 4 – 5 mm dlouhé, světle hnědé.
|
|
Reprodukce a šíření:
|
Rozmnožuje se generativně. Rostliny kvetou od července do září a rozkvétají postupně od středu strboulu směrem nahoru i dolů. Šíří se přirozeným vysemeněním na stanovišti, lidskou činností a dalšími způsoby.
|
|
Rozšíření a hospodářský význam:
|
Vyskytuje se v západní, střední a jižní Evropě, Předkavkazí, Malé Asii a Iránu. U nás roste roztroušeně až hojně v teplých oblastech nížin a pahorkatin, vzácně v nadmořských výškách nad 500 m. Je častá zejména na pustých místech, rumištích, náspech komunikací, hrázích vodních toků, náplavech, příkopech, okrajích křovin, pastvinách, skládkách, navážkách aj. Většinou na čerstvě vlhkých, úživných a bázemi bohatých, ± humózních, jílovitých a hlinitých půdách. Ruderál, na orné půdě se vyskytuje ojediněle. Jedná se o málo významný plevelný druh. Lodyhy se zralými strbouly se často používají jako součásti suchých kytic, věnců apod.
|
      
|
|
|