Tussilago farfara L.
|
Podběl lékařský
|
|
Vědecká synonyma:
|
|
|
Česká synonyma:
|
Podběl obecný
|
|
|
|
|
Anglický název:
|
Coltsfoot
|
|
Slovenský název:
|
Podbeľ liečivý
|
|
Německý název:
|
Huflattich
|
|
Kód Bayer (EWRS):
|
TUSFA
|
|
Čeleď:
|
Asteraceae / Hvězdnicovité
|
|
Botanický popis:
|
Nižší až středně vysoký, vytrvalý, výběžkatý, hlouběji kořenící, velmi úporný, léčivý plevelný druh, dobře setrvávající na stanovišti svislými a vodorovnými, žlutavými až nafialovělými (stářím hnědnoucími), křehkými a šťavnatými oddenky, rozrůstajícími se všemi směry po ploše a vytvářejícími často rozsáhlá souvislá ohniska zaplevelení. Na každé uzlině oddenku je pupen, chráněný šupinou, schopný vytvořit listovou růžici s květními orgány a pupeny kořenové. Starší rostliny vytvářejí v půdě hustou spleť oddenků, jež na prostupných půdách pronikají hluboko do podorničních vrstev (až přes 150 cm). Z květních pupenů, které jsou založeny již v minulém roce na bázi listových růžic, vyrůstají velmi časně na jaře (únor až březen) duté květní stvoly, až přes 30 cm vysoké, přímé, po odkvětu zahnuté, kryté žlutavými až nahnědlými, přitisklými šupinami, ukončené koncovým květním úborem s jednořadým zákrovem. Lůžko úborů je duté, bez plevek. Úbor sestává z terčových, slámově žlutých až nahnědlých, samčích kvítků a z velmi četných okrajových, samičích kvítků úzce jazykovitých, rovněž žlutavě zbarvených. Po uzrání nažek květní stvoly odumírají. Nažky jsou hůlkovité, až 3,5 mm dlouhé, hůlkovitě protáhlé, mírně zahnuté, matné, podélně jemně brázdité, slámově žluté až světle hnědé, nesoucí jednoduchý, bílý, opadavý chmýr. Po odkvětu vyrůstají z oddenků pouze přízemní listové růžice (lodyha chybí). Listy mají silné, až přes 50 cm dlouhé řapíky. Čepele jsou srdčitě okrouhlé až široce vejčité, mělce dlanitě laločnaté, oddáleně mělce zubaté, s hroty tmavě zbarvenými, v průměru až přes 30 cm. V mládí jsou oboustranně běloplstnaté, později na líci olysalé.
|
|
Reprodukce a šíření:
|
Rozmnožuje se generativně i vegetativně. Na chudších neobdělávaných půdách převládá rozmnožování generativní. Kvete od února do května a v jednom úboru se vytvoří až přes 150 nažek, rostlina může vytvořit 3 500 až 8 000 nažek (či až několik desítek tisíc nažek). Za studeného jara však nejsou květy opylovány hmyzem a nažky jsou hluché. Čerstvě dozrálé, plně vyvinuté nažky jsou vysoce klíčivé, avšak klíčivost ztrácejí již po několika měsících (3 – 4 měsíce). Klíčí nejlépe na povrchu půdy. Na půdách obdělávaných převládá rozmnožování vegetativní – částmi snadno lámavých oddenků, jež raší až v hloubce 80 cm. Nažky se šíří větrem na dlouhé vzdálenosti, dále i vodou, zvířaty, nářadím aj.; oddenky půdou, komposty, nářadím apod.
|
|
Rozšíření a hospodářský význam:
|
Domácí je v Evropě, severní Africe a v mírné Asii a byl zavlečen i do Severní Ameriky. U nás je hojný po celém státě od nížin až do horských, popř. i vysokohorských poloh. Tvoří ohniska na náspech, haldách, skládkách, kolem cest, v příkopech, na polích a dalších místech. Zapleveluje všechny jednoleté i víceleté plodiny a vytrvalé kultury (ovocné sady, chmelnice aj.). Nejvíce se udržuje na vlhčích stanovištích. Patří mezi velmi nebezpečné plevele s vysokou konkurenční schopností, i když jeho výskyt na orné půdě je spíše méně častý. Ve víceletých pícninách šťavnaté listy ztěžují sušení a zhoršují kvalitu píce. Květní úbory a listy se sbírají jako léčivé rostliny. Svým dobře zapojeným porostem tvoří ochranný kryt chránící půdu před vodní a větrnou erosí. Rostliny podběle jsou významnou pionýrskou vegetací. Kvetoucí rostliny poskytují včelám časnou jarní pastvu.
|
      
|
|
|